Historie muzea

Psal se rok 1895 a v Praze se chystala velká Národopisná výstava. Úpičtí se připojili a zapůjčili předměty denní potřeby ze svých domácností. Exponáty na pražské výstavě zaznamenaly mimořádný ohlas a poté je na výzvu MUDr. Čapka, který byl hlavním organizátorem akce, mnozí darovali, někteří prodali a byl položen základ k rozsáhlé národopisné expozici. Do staré radnice postavené v roce 1678 doputovaly exponáty v roce 1933, když v objektu ukončil činnost okresní soud. V 60. letech minulého století byly pro muzejní účely určeny prostory všechny.

Z proměn, kterými muzeum za dobu své existence prošlo, vyrůstá jeho dnešní podoba. Stálá galerie úpické rodačky, významné prvorepublikové malířky Julie Winterové Mezerové nabízí přírodní a květinové motivy, portréty i obrázky z cest. Díky dvěma darům Ing. Bráblíka, synovce malířky, se sbírka obrazů Julie Winterové Mezerové významně rozrostla. Kamenné fragmenty z nedalekého hradu Vizmburku, rozbořeného Slezany roku 1447, připomínají dávnou historii. V roce 1972 se úpický rodák a významný archeolog PhDr. Antonín Hejna se skupinou nadšenců pustil do výzkumu hradu; ten přinesl kromě značného množství movitých archeologických nálezů také poznatky o dispozici hradu a jeho zástavbě.

Ke stálým expozicím patří zmapovaný a mnoha dokumenty doložený sedmnáctiletý pobyt rodiny MUDr. Antonína Čapka v Úpici. Dětství ve městě prožili Helena, Josef i Karel. Výstavní prostor mapuje také tvorbu a životní osudy sourozenců.

V průběhu roku pořádá muzeum tematické výstavy, doprovodné a edukační programy.